Stará milostná zpráva na zdi Pompejí odhalena pomocí 3D techniky

Vyznání lásky staré téměř dva tisíce let

V zapomenuté chodbě u pompejských divadel vědci odhalili latinský nápis, který začíná slovy „Erato amat…" – volně přeloženo: „Erato miluje…". Co nebo kdo za tímto slovem následuje, zůstává záhadou. Zbytek věty byl nenávratně zničen časem, erozí a poškozením zdí.

Přesto tato neúplná věta říká překvapivě mnoho. Erato může být osobní jméno, ale v klasické kultuře také odkazuje na múzu lásky a lyrické poezie. Archeologové se nyní přou: zapsal si někdo vlastní zamilovanost, nebo použil hravou přezdívku pro svého milého?

Nápis „Erato amat…" je vzácnou hmatatelnou stopou individuálního citu ve městě, které k nám jinak promlouvá především skrze trosky a vrstvy sopečného popela.

Tento objev je součástí rozsáhlejšího průzkumu, při němž bylo ve stejné oblasti zaznamenáno celkem 79 dosud neregistrovaných grafiti a kreseb. Část z nich byla prostým okem téměř neviditelná.

Pompeje: město zdí plných názorů a emocí

Když v roce 79 n. l. vybuchla sopka Vesuv, pokryla směs popela a kamení ulice, domy i veřejné budovy Pompejí. Právě tato vrstva způsobila, že každodenní detaily – od kuchyňského nádobí po nástěnné malby a nápisy vyryté do omítky – se zachovaly ve výjimečně dobrém stavu.

Pompejské zdi fungovaly přibližně tak, jak dnes fungují sociální sítě:

  • obyvatelé psali krátké zprávy určené širokému publiku
  • vedle jmen se tu objevovaly vtipy, nadávky i politická hesla
  • láska, žárlivost, drby i touhy – vše tu našlo své místo
  • každý, kdo uměl rýt nebo psát, tu zanechal svou stopu

Mezi již dříve známými nápisy se nachází nápadně mnoho romantických a osobních sdělení. Badatelé například objevili uspěchaný pozdrav jisté Savě s prosbou, aby nezapomínala na lásku, ale i obsáhlejší text o otrokyni Methe, která zmiňuje svého milého Cresta a prosí bohyni Venuši o ochranu jejich vztahu.

Takové nápisy ukazují, že city nepatřily jen elitě nechávající opisovat literární díla, ale také otrokům, řemeslníkům a tržním prodejcům. Jejich slova jsou krátká, někdy nedbale vyrytá, ale nesmírně přímá.

Jak se neviditelné vrypy stávají čitelnými

Nový milostný nápis vyšel najevo v rámci výzkumného projektu „Bruits de couloir", který realizoval tým ze Sorbonny a Univerzity v Québecu v Montréalu. Vědci záměrně zvolili úzkou chodbu u divadel – místo, kolem něhož v antice proudily davy lidí a kde tedy existovala velká pravděpodobnost spontánních nápisů v omítce.

Ke zviditelnění těchto textů využívají kombinaci moderních zobrazovacích technik ve třech krocích:

  • Fotogrammetrie: stovky snímků pořízených z různých úhlů jsou sloučeny do velmi přesného 3D modelu zdi.
  • RTI (Reflectance Transformation Imaging): fotografováním téhož povrchu při různých polohách světelného zdroje se odhalují drobné rýhy a rozdíly v reliéfu.
  • Digitální rekonstrukce: vědci překreslují viditelné linie, porovnávají písmena se známými latinskými tvary a takto rekonstruují slova i celé věty.

Tam, kde by návštěvník na místě uviděl nanejvýš matný stín v omítce, se na monitoru badatelů najednou objeví zřetelný text. I téměř vymazané vrypy se tak opět stávají čitelnými.

Díky špičkovému zobrazování se „prázdné" zdi proměňují v hustě popsané stránky plné hlasů z dávné minulosti.

Proč jediná věta vyvolává tolik otázek

Síla nápisu „Erato amat…" spočívá právě v jeho neúplnosti. Nutí historiky, jazykovědce i čtenáře přemýšlet, kdo pisatel byl a za jakých okolností text vznikl. Byl to snad dospívající, který si v divadelní chodbě vtělil své city do sádry? Hravý odkaz na divadelní hru, která se tam hrála? Nebo odpověď na dřívější, dnes ztracenou zprávu?

Důležitou roli hraje i kontext místa. Divadelní zóna Pompejí byla prostorem zábavy, hudby a divadla. Lidé sem přicházeli nastrojení, potkávali přátele, popíjeli víno o přestávce. Příležitostí k flirtu tu bylo víc než dost. Krátké milostné vyznání právě na takovém místě do tohoto obrazu dokonale zapadá.

Od anonymních hlasů k lidskému příběhu

Nový nález odpovídá širšímu trendu v pompejské archeologii: přesunu pozornosti od okázalých vil a monumentů k drobným, každodenním stopám běžných obyvatel. Středem zájmu nejsou velká jména z dějin, ale neznámí jedinci, kteří měli chvíli ostrý předmět v ruce a vyryli větu do zdi.

Shromažďováním těchto fragmentů se vědci snaží sestavit jakési „dějiny z úrovně ulice". Kdo psal kde, ve které čtvrti se koncentrovaly romantické nápisy, kde naopak převládaly urážky nebo politická hesla? Nové digitální mapy rozložení grafiti ukazují, jak rozdílně jednotlivé čtvrti fungovaly a které zóny byly oblíbené u mladých lidí nebo návštěvníků odjinud.

Technologie jako stroj času pro poznání minulosti

Současný průzkum pompejských grafiti názorně ukazuje, jak rychle se archeologické metody proměňují. Zatímco dříve se pracovalo především se štětci a lopatkami, dnešní výzkum se stejnou měrou opírá o kamery, algoritmy a 3D modely.

Pro historiky to přináší hned několik výhod:

  • křehké zdi nemusejí být vystaveny náročnému mechanickému čištění
  • jednou vytvořené 3D modely lze sdílet po celém světě a dále zkoumat
  • písmena a znaky lze digitálně zvětšovat a porovnávat s nálezy z jiných lokalit
  • pozdější poškození a restaurátorské zásahy lze lépe odlišit od původních rýh

Tento přístup minimalizuje poškození kulturního dědictví a zároveň poskytuje mnohem úplnější obraz toho, co se ještě skrývá uvnitř zdí. V budoucnu budou moci nové softwarové nástroje stejné datové sady znovu analyzovat a možná rozluštit ještě více polosetřených slov.

Co tento nález říká o lásce v římské době

Krátký nápis dokládá, že city a vztahy ve starověkých Pompejích nebyly tak chladné a vzdálené, jak by mohly napovídat galerie klasických soch. Lidé vášnivě mluvili o lásce, využívali humor a rádi vzývali Venuši jako pomocnici v romantickém štěstí.

Archeologové v takových nápisech rozpoznávají i sociální vzorce. To, že otrokyně jako Methe je jmenována vlastním jménem a odváží se nechat svou lásku zaznamenanou, naznačuje, že osobní pouta překonávala společenské třídy i statusy. Nález „Erato amat…" přesně do tohoto obrazu zapadá – do obrazu města, kde každý zanechal stopu v omítce, bez ohledu na původ či postavení.

Pro návštěvníky Pompejí může znalost těchto nápisů zcela proměnit procházku ruinami. Kdo se pozorně zadívá na zdi a průchody, nespatří jen kameny, ale také pozůstatky velmi lidských okamžiků: vtip sdílený s přáteli, prudké zamilování, podrážděnou poznámku po hádce. Nové 3D průzkumy umožňují vrátit těmto často zapomenutým hlasům jejich místo v příběhu města.

Author

  • Ladislav (Láďa) Hruška je bez nadsázky králem českých lidových „vychytávek“ a kutilství. Do povědomí veřejnosti se zapsal nejprve jako televizní reportér, ale skutečnou slávu mu přinesly jeho rady na kreativní vylepšení domácnosti a zahrady. Jeho přístup je založen na jednoduchosti, humoru a snaze ušetřit peníze tím, že věci nevyhazujeme, ale dáváme jim nový život prostřednictvím chytré recyklace.

    Láďa Hruška moderuje na televizi Prima vlastní populární pořad Vychytávky Ládi Hrušky, kde každý týden představuje nejrůznější rady od diváků i své vlastní originální nápady. Je autorem několika knižních bestsellerů, které se staly fenoménem českého trhu. Láďa je mistrem v opravách a neotřelých řešeních, která usnadňují každodenní život v bytě, na chalupě i na zahradě, a to vše s minimálními náklady.

Přejít nahoru